Případ ředitele Motola Miloslava Ludvíka nabídl pohled do starých známých vod korupce, která mu umožnila vydělávat miliony. Cest jak přijít k majetku je celá řada, ovšem i nad některými legálními postupy se člověku zvedá obočí. Co není zakázáno je povoleno, co oči nevidí, z toho se daně nezaplatí. Šedá barva patří k hospodaření všude na světě, někdy může být i přínosem a rádi ji přetřeme na bílo. Nejen kauza kolem pražské nemocnice však ukazuje, že bohorovnost se může pěkně prodražit.
Ďáblův advokát by se mohl úplatky prolezlého Miloslava Ludvíka zastat v tom, že zatímco ředitel rozkrádal veřejné rozpočty s nebývalým gustem, jeho nemocnice prosperovala a jako jedna z mála se držela v černých číslech.
Jeho manažerský úspěch ztělesněný neobvykle vyrovnaným cash-flow však nehorázné korupční aktivity bílou barvou nikdy nevyhladí. Kdyby si však čistě hypoteticky přišel na úplatcích na 100 miliónů korun a zároveň ušetřil v hospodaření nemocnice ve srovnání s jinými podobnými pracovišti 200 miliónů korun, bylo by to pro státní kasu stále výhodné. Jenže policisté nezasahují podle kupeckých počtů, ale podle porušování pravidel zvaných zákony.
Sterilní daňová optimalizace a švarcsystém
Minule jsme zde psali, jak je možné ve státním sektoru přijít ke slušným penězům zcela legálně a na pohoršené moralisty vystrčit dlouhý nos. Podobnou optikou je možné nahlédnout i na soukromý majetek a vymalovat ho všemi barvami morální relativizace.
Krásný termín pro tento postup je "daňová optimalizace". Sterilní název v sobě nese z právního hlediska křišťálově čisté zvýhodněné daňové režimy, stejně jako zneužívání práva nebo daňové úniky. Napijme se nejdříve z křišťálově čistých vod.
"NEROVNÉ DANĚNÍ OSVČ. Nelze je házet do jednoho pytle. Nízkopříjmové reálné živnostníky zasahuje zvyšování minim odvodů, ale vedle toho máme extrémní zvýhodnění vysokopříjmových kancelářských OSVČ a švarcsystému špatnými paušály a paušální daní,"
napsal na X asi nejhlasitější žijící kritik paušálního danění v Česku, sociolog Daniel Prokop.
Placení paušální daně, nebo uplatňování výdajových paušálů, je na jedné straně projevem shazování otěží byrokratického výkaznictví ze zad činorodých podnikatelů, ovšem na druhé straně může balancovat na hranici legálnosti podnikáním na černo, podle populárního "švarcsystému".
Název systému není pojmenován podle počeštělého termínu schwarz (německy černá). Jde o skutečné nomen omen průkopníka daňových úspor prostřednictvím zvýhodněného daňového režimu pro podnikatele Miroslava Švarce.
Šedá mince českého podnikání o dvou stranách
Jako vtip vyzněla aktuální zpráva, že se v tuzemsku chystá přísnější potírání tohoto fenoménu a nehodným pokračovatelům podnikatelským metod pana Švarce má hrozit reputační problém. Kritéria pro švarcsystém jsou poměrně vágní a relativizovat kauzalitu jeho existence zvládne asi každý. Důkazem toho je mimo jiné to, že od dob jeho zakladatele byl tento postup opakovaně zákonný i nezákonný.
Nahlédnout pod pokličku "černých" OSVČ je obtížné, jakkoliv o jeho rozbujelosti svědčí fakt, že v Česku je historicky v mezinárodním srovnání velmi vysoký počet živnostníků a neobvykle výhodné zdanění jejich práce (český paušalista může reálně danit výdělky 10 %, v Rakousku ve srovnatelném případě 54 %). Když však efektivní kontrola není možná, šedý švarcsystém může existovat.
Dalším příkladem je poměrně častá diskuze o platbách v hotovosti. V kontextu rozmáhání elektronických plateb zůstala platba bankovkami za služby archaismem, který doprovází otazníky nad platbou v keši jako nástrojem daňového úniku. Koneckonců, na hotovost nedal dopustit i Miloslav Ludvík. "Za pupek" si platbu kartou zkrátka strčit nejde.
Bičem na podvodníky bylo slavné EET, ovšem jeho političtí architekti z hnutí ANO systém v časech covidové krize vypnuli, aby podnikatelům pomohli. Měla český byznys v časech lockdownu spasit úspora za papír na účtenky anebo možnost přesunout část zisku mimo světlo daňové povinnosti?
Jenže realita šedé ekonomiky není černobílá. Bez supervýhodných paušálů obarvených švarcsystémem by některé, obzvláště hůře placené, pracovní příležitosti nebyly. Tím pochopitelně nejsou myšlení IT kontraktoři se statisícovými platy daněnými 10 %. Šedá práce se ziskem v hotovosti může stát mezi bytím a nebytím venkovským provozoven jako jsou malé hospody nebo drobné obchůdky. Každá mince má dvě strany.
Zdroje: autorský článek, komentář, profispolesnosti.cu, e15.cz, x.com, ČSÚ
