S docela překvapivou zprávou přišla předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09). Nebude kandidovat v příštích volbách a zároveň dává k dispozici svůj post předsedkyně vládní TOP 09. Jde při tom o historicky jedinou předsedkyni (tj. ženu) parlamentní strany, která se v této pozici dostala k moci ve volbách. S jejím odchodem z politiky opět dopadá světlo na český řád věcí, kde političky ve stranách hrají jen vedlejší role.
Na úvod nutno podotknout, že primát stranické předsedkyně před ní měla ještě Karolina Peake. Vytvořila si stranu LIDEM z odpadlíků Věcí veřejných a část volebního období tak strávila ve Sněmovně jako lídr strany. Do poslaneckého křesla se však vyvezla na zádech jiných lídrů a její politická strana záhy skončila v propadlišti dějin.
Markéta Pekarová Adamová se do čela TOP 09 dostala ještě před volbami (ve funkci od roku 2019) s vědomím, že bude hlavní tváři strany i v nadcházejících volbách. Koalice SPOLU vznikla až po-té, tudíž k volebnímu vítězství v jejím rámci Pekarová Adamová došla v závěsu za koaličním lídrem Petrem Fialou (ODS).
Tehdy už byla TOP 09 druhou nejmenší stranou Sněmovny a žena v jejím čele rozhodně mnoho povyku nevzbudila. Strana bojovala o své sněmovní přežiti. TOP 09 přitom v roce 2013 byla nejúspěšnější pravicovou stranou a vypadalo to, že v této části politického spektra vystřídá upadající ODS, která v tehdejší Sněmovně měla o deset mandátů méně.
V roce 2019 však Pekarová Adamová přebírala stranu, kolem níž kroužili krkavci politického zapomnění. Mladá politička v čele však partaj živou vodou pokropit nedokázala ani po vstupu do vlády. TOP 09 poslední doby je esenci personální vyprázdněnosti stran (týká se do puntíku všech), což plně potvrdily problémy partaje s personálním zajištěním jednoho a půl ministerských postů, které jim ve Fialově vládě připadly.
Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek čelí spíše kritice než chvále a ministerstvo bez portfeje pro vědu sice zdánlivě vzniklo jako trochu nadbytečné křeslo pro TOP 09, aby Válek nebyl ve vládě sám, ovšem i tak pozici strana obsadila noname neviditelnými politiky.
Osobní neúčast na vládě je největší politickou chybou Pekarové Adamové. Ponechme stranou, že ji k tomuto kroku přiměly nejspíše stejné zdravotní/osobní důvody, jako k jejímu současnému odchodu z politiky. Politička totiž byla vidět a rozhodně patři k nejvýraznějším tvářím vládní koalice. Nepochybujme o tom, že by i ve vládě sehrála podstatně viditelnější roli než její kolegové a to klidně i bez portfeje.
O všem svědčí pozornost, jakou jí věnovala opozice a média. V mnoha ohledech sice negativní, ale v politice se negativní reklama rovněž počítá jako dobře obchodovatelná komodita. Kdo se strany neviditelných ujme je otázka. Možné je vše, ale bez Pekarové Adamové udělala TOP 09 velký krok k apendixu koalice SPOLU. Přívěšky mají pak tendenci upadávat do zapomnění.
Zároveň platí, že výše uvedená krátká kapitolka z dějin českých politických stran je zároveň jedním z největších příběhů kariér žen-političek Česka ve 21. století. Ačkoliv řada žen si v Česku šáhla na ministerské posty, do těch největších pater vůdčích osobností se nikdy žádná nedostala, protože žádná nevedla "velkou" stranu a role stranických šéfů jsou ty nejdůležitější.
V současnosti najdeme výrazné ženské tváře v mimovládních stranách. Předsedkyně Stačilo Kateřina Konečná (KSČM) by ráda vrátila do Sněmovny komunisty. Do budoucnosti nikdo nevidí, ale kromě ostrého jazyka za 23 let (do Sněmovny byla zvolena poprvé v roce 2002) ve vrcholné politice Konečná mnoho nepředvedla a již delší dobu se vtírá otázka, že ji zajímá spíše teplé křeslo, než prosazování politického programu.
Kapitolou samou pro sebe je pak Alena Schillerová, ta byla ministryní financí (čili dvojka za premiérem) a zároveň je trojjedinou šéfkou Ano spolu s Karlem Havlíčkem a Andrejem Babišem. Ovšem kromě skutečně nápaditých videoklipů na sociálních sítích není tajemstvím, že je jen prodlouženou rukou Babiše a sama na politiku strany nemá větší vliv.
České Angely Merkelové nebo Margaret Thatcherové se asi jen tak nedočkáme. V konzervativním Polsku při tom měli od 90. let tři premiérky, na Slovensku premiérku i prezidentku a Česko se tak v tomto ohledu staví na úroveň Maďarska. V některých ohledech se může česká společnost svým konzervatismem rovnat s evropskou špičkou.
Zdroje: autorský text, komentář, Seznamzprávy.cz, volby.cz