Stejně dobře se cítí jako režisér i jako herec. Své herecké limity zatím nenašel a jeho hereckým vzorem je Philip Seymour Hoffman. To nám prozradil Jiří Mádl, kterého jsme vyzpovídali na Českých lvech.
Jsem za ní moc rád a jsem rád, že máme hodně nominací jako film, protože jsem přesvědčený, že nám fungovaly všechny složky toho filmu. To je jeho obrovská síla, že ten film drží pohromadě. Tak z toho mám obrovskou radost, že jsme tady všichni kolegové, že ze Lvů máme takovou hezkou sešlost.
Upřímně, já jsem čekal, že to bude mít úspěch v zahraničí, byl jsem o tom naprosto přesvědčený.
Nebyl jsem si jistý tím úspěch tady, ale nakonec na nás v Česku a Slovensku přišlo milion dvě stě tisíc lidí a my jsme nadšení. Já bych chtěl všem poděkovat: „děkujeme moc.“
Já se cítím úplně stejně jako režisér, tak i jako herec.
Všechno, co jste teď řekla, tak jsem už absolvoval. Asi jsem zatím nenašel žádný limit.
Můj nejoblíbenější herec je Philip Seymour Hoffman, který už nežije, ale je to opravdu moje velká inspirace. Před každým důležitým filmem, který začínám točit jako herec, si pouštím jeho filmy nebo sestřihy jeho výkonů, jeho rozhovory.
Samozřejmě, že se mě to téma dotýká. Je to jiný pocit nebezpečí. Já mám pocit nebezpečí už několik let, protože mě je různé vyhrožováno smrtí, nebo že mi někdo rozbije „držku“. Já jsem na to zvyklý, což je pro někoho možné zvláštní, ale je to nevyhnutelné. A tahle situace je jiná.
Dotýká se mě to hodně a poprvé jsem z té mezinárodní situace hodně vykolejený.
Projevuje se to úplně různě. Za těch dvacet let, co to dělám, bylo těch projevů tolik.
Já si myslím, že se všichni musíme co nejrychleji naučit to, že nás má v první řadě, a velmi radikálně, zajímat odkud kritika, názor, informace jde, a až potom, co je obsahem té informace.
Začínám za týden točit film, kde mám krásnou jednu z pěti hlavních rolí, je to taková skupinka. Na to se těším.
Půjdu kvůli tomu dohola, budu si muset oholit i vousy po dlouhé době, tak to je vždycky výzva, na to se těším.
Pak budu točit jednu pohádku, tak jako pracuji.
To se těžko říká, já se vždycky hodně dobře cítím v roli, kde musím pozměnit svoje osobnostní rysy. Vím, že jsem tím trochu známý, že dělám velké změny, kdy musím začít trochu jinak mluvit, jiným hlasem, změnit pohyby, tak nakonec když to najdu, tak je to pro mě to nejpohodlnější.
Nejhorší je, když hraji nějakou roli a mám pocit, že už jsem to tak nějak hrál nebo slyším se, tak jak už jsem to říkal.
Děkuji za rozhovor.
Zdroj: vlastní dotazování, autorský článek