Na férovku: Biden není jediným starcem v politice. Nad věkovou diskriminací se vznáší pachuť nejen při "bidenování"

Otazníky nad možnostmi vykonávat úřad prezidenta nejmocnější země světa, který na poměry demokratického světa oplývá mimořádnými pravomocemi, ve věku, kdy se zamýšlíme nad tím, jestli jsou naše kognitivní schopnosti dostatečné pro řízení auta, se objevily už se samotnou kandidaturou Bidena před čtyřmi lety.

Je opravdu pozoruhodné, že Biden vstoupil do vrcholné americké politiky v 70. letech, kdy nad mezinárodními vztahy panovala železná opona. Nicméně politický matador, jemuž se nevyhnuly mimořádné úspěchy i korupční skandály, ukázal, že vykonávat jedinečnou funkci za určitých podmínek lze i v pokročilém věku "penzisty". Po přečtení novinových titulků za poslední měsíc, vypadá Bidenův odkaz přesně opačně.

Prodej bytové jednotky 2+kk, Praha 2 Vinohrady, Praha 2

Show property

Vytáhl Ameriku z Trumpovy katastrofy, ale zůstal zrazen mediálním světem

"Tento muž pětkrát kandidoval na prezidenta a prohrál, pak nadšeně podpořil Obamu a sehrál dvojku největšího vůdce své generace. V roce 2016 chtěl kandidovat na prezidenta, ale nemohl, protože mu zemřel syn Beau a on byl příliš zdrcený žalem. A tak se v roce 2020 vrátil, zachránil zemi před Donaldem Trumpem a navzdory tomu, že je kariérní centrista,...vytáhl zemi z Covidu, vytáhl nás z Trumpovy ekonomické katastrofy do nejlepší ekonomiky na světě. Pak je zrazen mediálním světem a musí se na to vykašlat, protože je pro ně příliš starý,"

shrnul po Bidenově abdikaci jeho stopu hudebník a spisovatel Mikel Jollet na X. Podchytil při tom několik zajímavých fenoménů.

Za prvé je patrné, že vystoupat na vrchol americké politiky může zabrat půl století, kdy je potřeba překonat i nepřízeň osudu v osobním životě. Za druhé, i senior v úřadě dokáže mimořádné věci. Biden byl poměrně silný a úspěšný prezident. Dost možná pro to, že ve svých letech potřeboval silný kabinet, který bude muset pracovat za něj, i to mu mohlo pomoci k úspěchům. Ve volebním souboji s Trumpem se mohl opřít o svou minulost, značnou práci za něj totiž udělal v kampani ex-prezident Obama, k jehož autoritě se mohl Biden čile hlásit.

Třetí moment je však ten aktuálně nejpodstatnější. Jeho věk doprovázený senilními přežblebty z televizní debaty prezidentských kandidátů se stal mediálním tématem číslo jedna. V podstatě se to pro americké agentury a klíčové mediální platformy (Reuters, AP, CNN, atd.) stalo výživnější než atentát na Trumpa nebo cokoliv jiného. 

Biden jako Masaryk, doba se však změnila

Kdo by to byl řekl, že stařec v politice je tak výživným, mediálním soustem? Starých a nemohoucích politiků jsme zažili celou řadu. V Česku o tom víme své. Pokud se podíváme do minulosti na ty nejvýznamnější nabízí se paralela s Václavem Havlem, který sice nedosahoval Bidenova věku, ale jeho podlomené zdraví (ať už byl příčinou pobyt v komunistických žalářech nebo bohémský životní styl) mu prezidentování reálně komplikovalo. Zděšení nad tím, že se nedožije konce mandátu, což reálně hrozilo, to však ve společnosti rozhodně nevyvolávalo.

Ještě přesnější paralela se nabízí hlouběji v minulosti s prezidentem T. G. Masarykem. Ani on sice nezemřel ve funkci, ale abdikovat musel ve věku 85 let a svůj poslední inaugurační projev nebyl schopen už ani srozumitelně přečíst, dodnes existuje záznam. Masaryk se nechával fotit na koni, jako sportovec, podobně jako když se Biden prezentuje v poklusu. Oba předváděli "dobrou formu".

Jeden rozdíl tady však je. V časech Masaryka by se Bidenovy překlepy do médií dostaly jen stěží. Na Masaryka, ani Havla nebyly namířeny kamery dnešního on-line. Těm nic neuteče, díky ním vidíme realitu v přímém přenosu. Otázkou je, jestli jsme nebyli zahlceni pravdou o každém přežblebtu a každém závanu slabosti stáří, ale ve věcech legislativy nebo kontextu mezinárodní politiky jsme zůstali odkázáni na odborné texty skryté pod nánosem akademického prachu.

Příběh historického odstoupení kandidáta a úřadujícího prezidenta těsně před volbami je tak další kapitolou z aktuálního příběhu nezájmu naší společnosti o věci složité, ale podstatné. Každý z nás se však může zamyslet: Většina z nás zemře v roli zmatených starců a stařen, ale v případě filmu života není závěrečná scéna jedinou, kterou si chceme pamatovat.

Zdroje: seznamzpravy.cz, x.com, autorský článek, x.com