Jiří Paroubek plánuje politický comeback. Je to tvrdá práce 25 hodin denně bez oběda, říká bývalý premiér

Stal jste v čele ČSSD, když byla největší stranou, dnes je levice na ústupu. Kde tradiční levicová politika ztratila zájem voličů?

Myslím si, že to bylo po mém odchodu z funkce předsedy ČSSD v roce 2010, kdy ještě nějakou dobu poté věci běžely silou setrvačnost. A tak v roce 2010 ještě pod mým vedením vyhrála ČSSD volby do sněmovny a na podzim už beze mně volby komunální. Chlapci žili z mé práce. Ale pracovat jako politik je tvrdá profese. A to se  Sobotkům a dalším, kteří vedli po mně soc. dem., nechtělo. Lídr strany musí být k dispozici 24 hodin denně. A když se nejde na oběd, tak 25 hodin. Sobotkova soc. dem. přestala plnit volební sliby a změnila svou politiku a její představitelé začali blouznit o tom, že budoucností soc. dem. je vlastně liberální politika. Tedy stát se de facto součástí toho hlavního proudu politiky, včetně pravice. Soc. dem přestala hájit zájmy širokých vrstev lidí a začala se zabývat okrajovými tématy typu gender apod. Ne, že by to byly záležitosti, které je možné ignorovat, ale neměl to být směr hlavního úderu. Projevila se také krize lídrů, protože lidé nutně srovnávali Sobotku na jedné straně a Babiše na straně druhé. Úředníka na jedné straně a na straně druhé člověka se silným životním příběhem, který něco dokázal. A tak postupně se soc. dem. stala z pozice nejsilnější politické strany v zemi součástí hvězdné pěchoty.

Prodej luxusního mezonetu 4 + 1, Praha, Praha 5

Show property

Levicové strany nezanikly. Vy se snažíte oživit odhozenou značku ČSSD, co může levicového voliče přilákat zpět?

Poctivá politika tak, aby lidé, bývalí voliči levice, chápali, že strana chce pro ně pracovat. A to nebude jednoduché a není to bohužel možné stihnout za pár týdnů. Je nutné také být razantní opoziční silou. Kritizovat vládu, ale také předkládat vlastní programová řešení v důležitých oblastech, a to jsme před volbami s velkým úsilím a pečlivostí udělali. Na tiskových konferencích jsme představili naše programové cíle v oblasti bytové politiky, zdravotnictví, zemědělství, energetiky a zahraniční politiky. Samozřejmě jsme trvale reagovali na aktuální vnitropolitické dění. Veřejnoprávní média (ČT,  ČRo, ČTK) naše tiskovky důsledně ignorovali.

Jak rozumíte tomu, že řada voličů tradičních velkých levicových stran přešla k hnutí ANO miliardáře Andreje Babiše?

Já tomu rozumím, protože komunisté přestali být stranou protestu, když začali podporovat Babišovu vládu. To jim nepřinášelo politické benefity, ale naopak mezi voliči postupně a silně ztráceli. A soc. dem. Lidového domu díky Sobotkovi a Hamáčkovi prostě představovali slabší politické lídry, nežli je Andrej Babiš. A. Babiš vede hnutí pravičáků, které stojí v politickém středu a má levicové voliče. A je momentálně nejsilnější opoziční stranou a vlastně jedinou alternativou současné vládní koalice. Ale bude potřebovat politické spojence. Tím spojencem může být spojená levice. Všechny levicové strany, pokud budou kandidovat ve volbách do sněmovny samostatně, budou mít problém dosáhnout 5% volebního výsledku, který by je dostal do sněmovny. Ale společně ČSSD, změněná SOCDEM, komunisté a menší levicové formace, mohou dosáhnout třeba na 12 – 15% hlasů v příštích volbách do sněmovny. A být silou, kterou bude respektovat i Andrej Babiš a může mu být také vládním partnerem.

Byl jste premiérem těsně po vstupu ČR do Evropské unie. Letos slavíme 20 let členství. Co Česku za těch 20 let EU přinesla?

Určitě něco přinesla a něco Česko také ztratilo. Volný pohyb osob mělo Česko už po listopadu 1989. Výměnné studijní programy pro naše mladé lidi jsou vynikající věcí s možností studovat na nejkvalitnějších vysokých školách v západní Evropě. Do republiky se dostalo za léta členství v EU asi za jeden a čtvrt bilionu korun z evropských fondů. Ale na druhé straně, bohužel, jsme se v těch posledních deseti letech proměnili v zemi, ze které se více peněz vyváží, než  kolik do ní přichází. Za loňský rok, a nebylo to poprvé, odešlo ze země přes 300 mld. korun dividend na účty zahraničních mateřských firem. Přitom existuje letitá evropská směrnice, která umožňuje mimořádně zdanit tyto mimořádné zisky zahraničních firem. My vlastně dotujeme mnohem bohatší země, než je Česká republika. A proto se tím bohatstvím stále nepřibližujeme dostatečně rychle nejvyspělejším státům Evropské unie.

Vždy jsem věřil, tomu, že je Evropa především mírovým projektem. Našel se konečně mechanismus, který zabránil válkám mezi státy jako jsou Německo či Francie, které v předchozích dvou stoletích vedly tři krvavé války. Ale, bohužel, dnes probíhá válka na Ukrajině a Evropská unie nemá vůbec snahu vystupovat jako moderátor mírových jednání mezi Ukrajinou a Ruskem. V naší programové představě je dosažení míru na Ukrajině tím nejdůležitějším bodem, kterého chceme dosáhnout. A to co nejdříve. Na Ukrajině zbytečně umírají lidé. Jsou ničeny ohromné materiální hodnoty. Země se vylidnila. A válečná pozice Ukrajiny je momentálně prakticky beznadějná. Nemá dostatek vojáků k tomu, aby mohla zvítězit. Těch 800 tisíc mladých mužů z Ukrajiny, kteří jsou v zahraničí a kteří by mohli vlastně vytvořit dvě nové ukrajinské armády, se vůbec nehrnou do toho, aby se zapojili do války. Nikdo nechce umírat ve zbytečné válce. Ve válce dvou bratrských národů. To je jako kdyby Češi bojovali se Slováky za cizí zájmy.

Je něco, co byste tehdy směrem k rodícím se vztahům s evropským společenstvím udělal jinak?

Tehdy, když jsem byl předsedou vlády, jsem postupoval správně. Snažil jsem se rozvíjet také strategii politiky všech azimutů. Tedy, aby naše země byla mostem mezi Východem a Západem. A přitom samozřejmě součástí Evropské unie. Aby těžila pro své občany z mimořádně výhodné polohy v centru Evropy. V takové politice současná vláda nepokračuje. Vztahy s Ruskem zničila a vztahy s Čínou komplikuje. Konflikt na Ukrajině skončí a my bychom v národním zájmu měli za pár let opět získávat levné ruské suroviny, které byly do roku 2020 základem prosperity celé EU i naší republiky. Díky té prosperitě rostla životní úroveň našich občanů. V posledních dvou letech životní úroveň lidí nezanedbatelně klesla.

Kandidujete do Evropského parlamentu. Pokud uspějete, láká Vás něco na životě v Bruselu? Nebo ve Štrasburku, kde Evropský parlament také zasedá?

Cílem ČSSD jsou především volby do poslanecké sněmovny za necelý rok a půl a v nich bych chtěl také kandidovat. Do té doby bych to ovšem v Evropském parlamentu vydržel a nastavil parametry práce, pro člověka, který by mě ve funkci europoslance vystřídal.

Zdroje: vlastní dotazování rozhovor