/KOMENTÁŘ/ Souboj o křesla v Evropském parlamentu patří k nejméně významným kláním v rámci četných tuzemských voleb. Už jen proto, že Česko do komory, kde se schází 705 poslanců z celé Evropy pošle jen 21 zástupců. Jejich rozhodovací výtlak je naprosto minimální, jak kvůli jejich počtu, tak také proto, že na rozdíl od národního parlamentu jeho evropská obdoba nemá zdaleka tak zásadní pravomoce.
Role Evropského parlamentu sice vzrůstá, ale přesto primární rozhodovací slovo v EU mají zástupci národních vlád prostřednictvím tzv. Evropských rad. To však tuzemských kampaním před volbami nebrání otevírat zásadní témata v čele s otázkami migrace a přijetí eura, na jejichž ovlivňování mají naši europoslanci minimální formální vliv. Z hlediska aktivních účastníků, tedy těch, co usilují o evropský mandát, jde o velmi populární záležitost.
Agendy v europarlamentu není přehršel, velké množství zástupců láká k ukrývání vlastní pasivity, odměňování je podstatně štědřejší než v domácích poslaneckých lavicích a v neposlední řadě se otevírá možnost strávit čas v politickém srdci EU, v Bruselu. Ačkoliv má město u euroskeptiků punc pejorativního termínu, v praxi jde o prestižní místo pro pracovní kancelář a místní noční život je legendární po celé Evropě. Zároveň je země pivařskou velmocí, což pro našince rozhodně není k zahození.
Kdo by si v letošních volbách rád místo v Bruselu vysloužil? Legendární Miroslav Kalousek si kvůli lačnosti po nepočetných eurokřeslech v koalici Spolu musel nechat zajít chuť. Škoda, mohla se diskuze o kandidátech točit kolem dalšího známého jména. Pozornost se tak ze všech stran upíra na neúspěšnou kandidátku prezidentských voleb, Danuši Nerudovou, která vede kandidátku STANu.
Ukazuje se, že prezidentské kampaně mají v časech přímé volby větší politický potenciál, než systém vítěz bere vše. Neúspěšní lovci prezidentského úřadu Pavel Fischer a Marek Hilšer se usídlili mezi senátory, kam by se dostali jinak jen stěží. Nerudová nově zkouší křeslo v europarlamentu.
V prezidentské volbě nabrala profesorka ekonomie opravdu slušný potenciál, její konkurenti z jiných stran si totiž vlastní propagaci bez vymezení vůči Nerudové vůbec nedovedou představit. Negativní témata jsou etalonem politiky a v tuzemsku to platí dvojnásob. Celá vládní koalice složená z pěti různorodých stran ani na vteřinu nepomyslí na rozkol program neprogram, protože je spojuje politika anti-Babiš. Letošní evropské klání pohltila anti-Nerudová.
Zatímco Andrej Babiš je miliardář za jehož úspěchem stála největší média v zemi, které si koupil, seděl ve dvou vládách na těch nejdůležitějších postech premiéra a ministra financí, tak Danuše Nerudová žádnou politickou funkci nikdy nedržela. Nevymezit se vůči tak výrazné osobnosti, jako je Andrej Babiš (o jeho četných kauzách ani nemluvě) ani nejde, ale jedno třetí místo v prezidentských volbách je přeci jen slabší káva, nebo není?
"Víte, proč na Danuši Nerudovou všichni v poslední době útočí? Protože se jí bojí. Velmi viditelná prezidentská kandidátka, profesorka, nejmladší rektorka v ČR, špičková ekonomka, politička s obrovským drajvem a tahem na branku. Zvlášť v době, kdy třeba u ANO se Andreji Babišovi jeho současný evropský tým rozpadl pod rukama, takže mu nezbylo, než dát na první místo kandidátku, která ani neumí anglicky,"
napsal obdivně na síti X Jan Farský (STAN), jeden s nejvýraznějších politiků mezi starosty, jenž musel s pokorou přijmout druhé místo na kandidátce za Nerudovou.
Jakkoliv je jeho komentář jednostranný, je na něm kus pravdy. Nerudová je úspěšná, charismatická a inteligentní žena, což je devize v české politice extrémně vzácná. Předních žen političek je v Česku více, ale svou známost si vysloužily až v politických funkcích (víte co dělala před vstupem do politiky Alena Schillerová nebo Markéta Pekarová Adamová?), Nerudová přišla do české politiky jako známá osobnost veřejného života, což je méně obvyklé.
Pravdu má také v tom, že šéf starostů Vít Rakušan přilákal na svou kandidátku skutečnou osobnost. Zatímco Babiš musel vzít zavděk kolegyní, která ani neumí pořádně anglicky a rovnou se hlásí do řad pasivních europoslanců. V konkurenčním Spolu zase zasloužilí straníci z ODS museli vykopat z kandidátky populárního lidovce Hyamota Okamuru nebo zmíněný postrach Kalouska, jelikož jejich kroužky by je lehce poslaly mimo eurokřesla.
Rakušan tak mohl s vypnutou hrudí vyrazit na diskuzní turné po zapadlých hospodách s Nerudovou v zádech a oživit tak skomírající voličský zájem o starosty. O reálné politice jeho ministrů moc neslyšíme, ale politickou kampaň má s novou kolegyní naprosto nejviditelnější. Politicky boj totiž není jen o reálných pravomocích a jejich vykonávání, a to nejen v Evropském parlamentu.
Zdroje: twitter.com, tovrimeevropu.cz, autorský článek, komentář