Na férovku: Češi přistupují k odpadkům jako k močení do bazénu. Kam s ním, čeští politici neřeší

"Po deseti letech jsme se z Anglie raději vrátili sem. Už se to nedalo, pravidelně jsem viděl přistěhovalce, jak vyhazují odpadky na ulici," popsal svou zkušenost s životem v zahraničí kolemjdoucí v blízkosti dětského hřiště. Že by výsadou Čech proti jejich sousedům byla mimořádná čistotnost a péče o odpadové hospodářství? 

Zdravé a čisté životní prostřední, je otázkou našeho každodenního života. Páchnoucí odpadky kolem kontejnerových hnízd nebo skladování odpadního materiálu na sousedově pozemku se lehce stanou zdrojem trvalé frustrace. Dva uvedené příklady v tuzemsku rozhodně nejsou výjimkou, jakkoliv právě nedisciplinované chování k odpadkům se stalo motivací k uvedenému návratu do Česka.

Prodej luxusní vily, Praha 6 - Nebušice – 312, Praha 6

Show property

Češi mají odpadky rádi

Přeplněný kontejner dokáže naštvat. Pokud má někdo pocit, že má tuto zkušenost častěji než dříve, nemusí se jednat o čistě subjektivní záležitost. Narůstá nám totiž množství vyprodukovaného odpadu z domácností. Aktuální čísla říkají, že Češi vytvoří 5,5 miliónů tun komunálního odpadu. Určitě jsou země, kde je situace podstatně horší, ale klíčové sdělení je, že před pouhými deseti lety to bylo o 2 milióny tun méně!

Jak je to možné, když supermarkety odstupují od jednorázových igelitek, zdarma vám do tašky nemohou dát ani oblečení v butiku a na internetu kolují tisíce článku o bezobalovém životě? Očividně tímhle směrem odpadový problém nejde. Je sice hezké, že si někdo připlatí za udržitelnou módu a kvalitní materiály, ale když si oděv nechá doručit kurýrem pěkně zabalený v mnoha vrstvách igelitu a kartonu, tak jsme pro životní prostředí udělali stejně záslužný krok, jako když se o čistotu bazénové vody zasadíme tím, že se do ní vymočíme tak, aby to nikdo neviděl. Na oko to vypadá dobře, ale v praxi v tom rozdíl není.

Rozvoj internetového nakupovaní jistě hraje podstatnou roli v nárůstu množství odpadu. K boomu dálkového nakupovaní přispěla i covidová pandemie se zavíráním obchodů. Dalších příčin pak je jistě celá řada, ale shrnout bychom je mohli jednoduše do jedné věty. Odpadků přibývá, protože lidé více konzumují. Nejde jen o jídlo, ale o všechny hmotné statky. Jejich vedlejším produktem je odpad. Kterého je skoro dvakrát více než před pouhými deseti lety.

Když si nevíš rady, nech to na rok 2030

Kam s ním? Pokládal si otázku už za časů první republiky nejslavnější český spisovatel Jan Neruda. Šlo mu tenkrát o staré matrace. Dnes je problém pestřejší, množství odpadků větší, ale v odpovědi na jeho otázku tápeme. V první řadě se to týká českého státu a politiků, odpovědných za jeho chod.

Právě letos mělo skončit skládkování recyklovatelného odpadu, ale vzhledem k tomu, že v Česku není dostatek spaloven a v třídění odpadu Češi patří k evropské špičce, tak se ukázalo, že nikdo neví, jak cíle dosáhnout. Tak se cíl odložil na rok 2030 a hotovo. Statistika mluví jasně: 12 % odpadu zlikvidují spalovny, 38 % odpadu se recykluje, 48 % jde na skládky (2 % má ještě jiné využití). Množství skládkovaného odpadu poměrně silně koreluje s množství nově vyprodukovaného směti oproti stavu před deseti lety

Jakkoliv nás problémy s odpadem v životě trápí, Češi řešení tohoto problému po svých politicích nepožadují. Strana zelených je na rozdíl např. od sousedního Německa na okraji voličského zájmu a takřka všechny parlamentní strany od opozice po koalici se ekologickým otázkám snaží vyhýbat. Výjimkou jsou Piráti, ti se o problematice alespoň nebojí občas prohodit slovo. Vlažný přistup strany s nejmenším počtem poslanců věrně odkazuje na váhu tématu ve voličských preferencích.

Jedinec v Česku vytvoří asi půl tuny odpadu za rok, při čemž ještě nedávno to bylo o 200 kg méně. Kdo z nás si toho všiml? Jenže hlídat podobné věci je úkolem politiků a nastavit pravidla tak, aby systém fungoval. Bohužel se to neděje, tak abychom se nedivili, až nám začnou ubývat sousedi, kterým v životě začne vadit zahlcení odpadky, jako krajanovi v cizině.

Zdroje: twitter.com, odpady21.cz, autorský text, komentář