Česká herečka, která se původně věnovala profesi zdravotní sestry, brzy našla svou vášeň v divadelním umění. Proslavila se řadou rolí na divadelních prknech i na filmovém plátně. Její energii a inspiraci tvoří zejména Broumovsko, oblast, kterou hluboce miluje a kam se ráda vrací. Tuto oblast si zamilovala a stala se jejím domovem již od roku 1946. V životě nic neplánuje a nechává věcem volný průběh. Kromě toho má doma jednu kočku a snaží se aktivně věnovat sama sobě. Zajímá se nejen o čtení knih, ale především o houbaření. V České republice žije od šesti let a není si vědoma toho, že by někdy měla výrazný problém se začleněním.
Tak co mě k tomu vedlo, byla nabídka. Já jsem hrála amatérské divadlo a dostala jsem nabídku jít do profesionálního. A když mě někdo něco nabízí, tak to většinou vezmu.
Od 6 let.
Já jsem měla jít do první třídy, šla jsem totiž až od sedmi let a žádné těžkosti jsem s tím neměla. My jsme doma mluvili, moji rodiče ovládali čtyři jazyky a já jsem v podstatě rozuměla dobře všemu možnému. Takže mě to nedalo velkou práci, neměla jsem s tím problém.
To nevím, já totiž nedělám vůbec nic. Ale jo, dělám. Mám takový rituály všelijaké, takže já si myslím, že každý musí poznat sám sebe a každý musí vědět sám, co kde ho bolí a kdy. Já se hodně zabývám sama sebou.
Pomáhá mi to. Teď se pozoruju a zjišťuji, že tohle mi dělá dobře a to naopak ne. A někteří lidé mi dělají dobře a někteří mi nedělají dobře. Prostě tak to je. Být starý jako jsem já je velmi těžké.
No, nepřemýšlela. Ale jednou jsem točila něco ve Slaném, to už je dávno a tam jsme byli dva dny. Já jsem se tam nudila a nechala jsem se tam ostříhat na ježka. To jsem ještě pracovala v Semaforu a Slávek Šimek mě chtěl vyhodit. Pořád mě to někdo připomíná a já všem vysvětlovala, že mi to rychle naroste a oni se pořád dokola ptali, kdy už to bude. A proto jsem to od té doby už nikdy neudělala.
Teď se budu těšit na jaro, protože jsem pořád nějaká zmrzlá. A budu se těšit na to, že budu mít zase nějaké nové příležitosti pracovní a když ne, tak budu muset práci vymyslet.
Ano.
No, já žádné sny moc nemám. Protože kdybych se chtěla někam podívat, tak se tam půjdu podívat. Já jsem byla v Izraeli, tam jsem se chtěla moc podívat, a to se mi splnilo. Teď bych tam chtěla zase jet, ale kvůli situaci tam to nejde, takže tam nepojedu. A pak bych chtěla na Machu Picchu, ale to jsem stará, abych tam vylezla, takže to jsem také zamítla. A jinak nikam jinam jet nechci.
Ano.
No, určitě, aby četli knihy, pokud se to tedy týká knih.
Já bych nikoho nenakopávala, aby četl, protože to je každého věc. Ale knížky pro mě po celý život znamenaly strašně moc a znamenají pořád. Já čtu hodně a vždycky se zaměřím na nějaký žánr a ten vyčerpám a pak se zase vrhnu na jiný žánr a takto to jde pořád dokola. Já si myslím, že všechno, co umím a co znám, je z knih.
Relaxu to ani ne, já si relax představuji tak, když jdu na houby.
Mám ráda les.
Děkuji.
Zdroje: vlastní dotazování, autorský text, redakce LP-Life, rozhovor s Uršulou Klukovou