Beru si Mexičana: Muži zásadně nevykonávají domácí práce a využívají machismus jako výmluvu k urážení své manželky

Většina mexických svateb má společné tradice, jako je výměna prstenů. Mnoho párů si však do obřadů přidává vlastní prvky. Určité svatební zvyky pocházejí z mexického folklóru a lidové kultury a pro mnohé tvoří ideální doplněk náboženského obřadu.

Jelikož je většina obyvatel Mexika katolického vyznání, odehrávají se jejich svatby převážně v kostele formou církevního sňatku. Pokud plánujete katolickou svatbu, je užitečné pochopit symboliku a rituály, kterých se zúčastníte. I nepraktikující páry ale někdy integrují prvky církevních obřadů, jako například obřad lazo, z úcty k tradici.

V mnoha částech Mexika mají dlouhou tradici také serenády, kdy muž přijde pozdě v noci v doprovodu kapely mariachi pod okno své vyvolené a a spustí koncert zamilovaných písní.

Byla jsem svědkem několika takových vystoupení. Zdá se, že sousedům to obvykle nevadí, obzvláště ve venkovských oblastech, protože je to tradice a zřejmě je i těší, že mohou být u rozkvětu lásky a mít to z první ruky. Dívka se nesmí objevit ihned, musí svého nápadníka přimět, aby o ni usiloval, jinak by mohla působit zoufale a příliš přístupně.

La Pedida (otcův souhlas)

Otcové jsou v mnoha společnostech vnímáni jako hlava rodiny.

Také v Mexiku má v důležitých rozhodnutích obvykle poslední slovo otec. Jeho autorita se projevuje v mexickém svatebním zvyku zvaném „La Pedida“, kdy rodina ženicha navštíví dům nevěsty a během této zdvořilostní návštěvy ženich formálně požádá otce své nastávající o její ruku.

Žádost je projevem úcty nejen k ženě, ale také k celé její rodině. Pokud dá otec souhlas, je návštěva způsobem, jak se obě rodiny mohou seznámit. Hned také mohou začít svatební přípravy, například určení nejlepšího data pro konání obřadu.

Los Padrinos y Madrinas neboli svatební sponzoři

Mexická svatba je především o rodině, a ačkoli je seznam hostů velký, zvláštní místo v něm zaujímají zejména padrino a madrina, tedy kmotr a kmotra. Budoucí manželé si je speciálně vyberou, aby byli na čestném místě v centru dění.

Padrinos a madrinas hrají na svatbě významnou roli. Svatbu částečně sponzorují, zajišťují například nákup Bible nebo jiných předmětů používaných při obřadu, mají na starosti čtení během mše nebo uspořádání svatební hostiny. Madrinas a padrinos jsou jako pohádkové víly kmotřičky latino svateb.

Možná se jim nepodaří splnit všechny sny, ale jsou zde, aby pomohli snoubencům na cestě vstupu do manželství.

Na jejich velkém dni se podílí i finančně, například tím, že platí za předměty, které mají být použity k obřadu nebo organizují zásnubní večírek. Rodiče si nevyberete, ale své padriny si v Mexiku vybrat můžete. Být vybrán se považuje za velkou čest, takže těchto rolí se každý rád zhostí. Madrinas a padrinos jsou součástí latino kultury po staletí.

Podobně jako kmotry v křesťanských náboženstvích vybírají rodiče padriny při křtu dítěte. Pokud by se rodičům něco stalo, přechází na ně odpovědnost za výchovu dítěte. Z tohoto důvodu je nejběžnější, že madrina a padrino tvoří manželský pár.

Jejich role v životě dítěte začíná při křtu a pokračuje během velkých životních událostí včetně prvního svatého přijímání, quinceañery, biřmování a nakonec i svatby.

Mariachi

Jen málokterá oslava se v mexické kultuře obejde bez hudby mariachi. Během svatebního obřadu hrají chvalozpěvy a náboženské písně, recepce se však rozezní rytmem veselejších písní, které dostanou všechny hosty na taneční parket.

Zatancovat si na tradiční hudbu mariachi je vrcholem každé mexické oslavy.

Proto pokud plánujete svatbu kdekoli v Mexiku, určitě si k tomu najměte i živou mariachi kapelu.

Pronájem luxusní vily 7+1, Praha - Západ – 373,

Show property

Svatební šaty nevěsty

Páni!? Je zvykem, že svatební šaty zaplatí své nevěstě ženich, anebo dá peníze rodině nevěsty, aby si šaty sama vyrobila.

Typické mexické svatební šaty by měly obsahovat prvky tradičního španělského oblečení, což znamená kombinaci krajek, korálků a různých látek. Do šatů se integrují symboly štěstí a plodnosti. V posledních letech si nevěsty upravují svatební šaty tak, aby vyhovovaly jejich preferencím. V celém Mexiku se lze setkat se širokou škálou různých místních vzorů, takže mají z čeho vybírat. Mexické nevěsty si také často zakrývají ramena svatební šálou nebo bolerem.

Další svatební tradicí, kterou Mexiko sdílí s ostatními hispánskými a latinskoamerickými kulturami, je mantilla neboli svatební závoj. Jedná se o krajkovou nebo hedvábnou látku, která zahaluje hlavu a efektně zakrývá nevěstiny vlasy a ramena. Nevěsty jsou povinny nosit mantillu, pokud se vdávají v kostele.

Ženichové nosí guayaberu. Guayabera, také označovaná jako camisa de Yucatán, je letní košile obvykle vyrobena z bavlny, hedvábí nebo lnu. Má několik typických designových prvků, včetně dvou vyšívaných pásů na přední a zadní straně a dvou až čtyř malých náprsních kapes. Ačkoli vypadají zdánlivě ležérně, Latinoameričané je považují za stejně formální jako třeba smoking; političtí lídři a veřejní činitelé je nosí při významných událostech. Oblečení ženicha se obvykle skládá z guayabery a černých kalhot.

Ženich si však může zvolit i tradiční oblek, pokud se v něm cítí lépe. Je ale potřeba si uvědomit, že počasí v Mexiku může být hodně horké a vlhké, díky čemuž je guayabera nejen módním, ale i praktickým kusem oblečení.

V mexické svatební tradici se dbá i na odpovídající barevné sladění svatebního doprovodu, složeného z družiček, družbů, nosičů prstenů a dívek s květinami. Šaty družiček bývají sladěny s kravatami nebo motýlky a šerpami družbů.

Nosiči prstenů a květinové dívky mají možnost sladit se s nevěstou a ženichem nebo družičkami a družby. Když kráčejí uličkou, vytváří to esteticky příjemný dojem.

Církevní obřad

Manželství je jednou ze sedmi svátostí katolické víry spolu se svátostmi křtu, biřmování nebo smíření. Kostel je považován za dům Boží a místo bohoslužeb, proto katolíci považují za velmi důležité, aby se svatební obřad odehrál právě v kostele. Manželství není jen svazkem mezi dvěma jednotlivci, ale slibem daným v přítomnosti Boží. V závislosti na páru mohou být určité části nebo celý obřad ve španělštině. Dítě často doprovází uličkou k oltáři oba rodiče. Mexická kultura ctí oba rodiče stejně a doprovod uličkou má vyjadřovat, že oba rodiče se sňatkem souhlasí.

Mše

Mexické svatby se konají během mše, která je podobná pravidelným nedělním mším, ale obsahuje další svatební rituály, jako je výměna slibů a svatební požehnání.

Polštáře pod kolena

Na různých místech mše je pár spolu s hosty v lavicích vyzván k pokleknutí a modlitbě. Při pokleknutí používají snoubenci k tomu určené polštářky, obvykle bílé a vyšívané krajkou. Tyto polštářky jsou často darem jejich padrinos a madrinas. Manželé si je ponechávají jako vzpomínku na svůj velký den.

Výměna slibů

Výměna slibů je nezbytnou součástí svatebního obřadu, vyjadřující souhlas se sňatkem. Výměnu slibů vede kněz po tradiční mši. Po něm následuje čtení z Bible. Manželé uzavírají slibem nezrušitelnou smlouvu před Bohem a církevní obcí, že se budou věrně milovat až do konce života. Pár si pak vymění snubní prsteny jako symbol lásky a oddanosti jeden druhému.

Las Arras Matrimoniales (manželské mince)

Arras je 13 zlatých mincí v ozdobné zlaté krabičce a často jsou darem od los padrinos y madrinas. Během obřadu je farář požehná a ženich těchto 13 mincí daruje své nevěstě. Tím prezentuje odhodlání podporovat svou manželku.

Mince symbolizují Ježíše a 12 apoštolů a mají ukázat, že vztah manželů k Bohu je rozhodující pro úspěch jejich manželství. Mince dvojici připomínají, že jejich poklad je nyní společný a budou se dělit o všechno, co mají. Zároveň jim připomínají, aby pomáhali těm, kteří mají méně než oni.

Liturgie eucharistie (přijímání)

Přijímání se koná po výměně slibů, protože společné přijímání eucharistie jako „prvního jídla“ znamená, že novomanželé spoléhají na Boha, že je bude v manželství chránit a podporovat. Nepředpokládá se, že byste přijali eucharistii, pokud nejste katolík, takže hosté mohou zůstat na svých místech, pokud chtějí. Ti, kdo chtějí přijmout požehnání, si položí ruce křížem přes hruď a kněz jim u oltáře požehná.

El Lazo (svatební laso)

El lazo je obřad symbolizující sjednocení páru, který se provádí po výměně slibů pomocí „lasa“.

Lasem může být cokoli, obvykle se však jedná o nadrozměrný růženec, květinovou girlandu nebo hedvábnou šňůru. Ve svém středu je spojeno s křížem. Laso je umístěno přes ramena páru v osmičce, která představuje nový začátek v Bibli.

El lazo tvoří jednu z nejdůležitějších mexických svatebních tradic, která je velmi populární i v jiných latinskoamerických zemích nebo na katolických Filipínách. Je symbolem vzájemné podpory manželů a odpovědnosti při plnění svých povinností jako páru. Má podobný význam jako zapálení svíce jednoty, které se také provádí na některých katolických svatbách.

Svatební laso nebylo vždy součástí katolického svatebního obřadu, ale vzhledem ke stoupající popularitě tohoto rituálu se jej církev rozhodla začlenit. Jedná se o starobylou tradici, používanou jak v rámci katolických, tak nenáboženských svatebních obřadů. Na konci obřadu je laso odstraněno a uchováváno jako vzpomínka na tento výjimečný den.

Svatební požehnání

Na konci obřadu kněz vykoná svatební požehnání, což je modlitba za novomanžele, kterou je spojuje jako „jedno tělo“. Kněz prosí Boha, aby na ně dohlížel, a modlí se, aby si byli navzájem věrní a žili spolu dlouhý a šťastný život.

Ofrenda

Po skončení katolického svatebního obřadu nevěsta poklekne, pomodlí se a nabídne kytici na oltář Panny Marie Guadalupské. Tato oběť je žádostí o její požehnání, vedení a radu. Nevěstě se dává ještě jedna kytice, kterou může použít později na recepci.

Pronájem mezonetu Josefov 2+kk, Praha, Praha 1

Show property

La Callejoneada (svatební průvod)

La Callejoneada je svatební průvod, který přichází na řadu po svatebním obřadu, kdy mariachi hrají živou hudbu, při kterém hosté zpívají a tancují, dokud se nedostanou na místo recepce. Velmi se podobá zaffě Egypťanů nebo Libanonců; dav je veselý a hlučný, oslavuje novomanžele a připravuje se na ještě bouřlivější recepci.

Svatební hostina

Mexické svatební hostiny jsou proslavené tím, že jsou to neuvěřitelné party. Od nekonečného tance po živou hudbu mariachi a úžasné jídlo a dezerty – je to oslava, která trvá dlouho do noci a někdy i do dalšího dne.

Mexická kuchyně je světově uznávaná a ovlivňuje mnohé jiné kultury a země.

Tradiční mexické svatební menu zahrnuje tacos (tortillu s různými přísadami, například s masem, fazolemi či salsou), tamales (kukuřičné těsto plněné masem nebo fazolemi a sýrem), vepřové carnitas, chiles rellenos (plněné papriky poblano), enchiladas mole a další. Rozmanitost je zde klíčem: můžete si vybrat z různých druhů masa a salsy.

Podávají se i ikonické mexické omáčky vyrobené z široké škály chilli, koření a ořechů. Většina mexických svateb bude mít otevřený bar, kde se podává vše od místního piva a tequily až po margarity.

Pro děti a abstinenty se podávají aguas frescas, sladké ochucené nápoje ředěné vodou. Mezi tradiční příchutě patří horchata (rýže a skořice), tamarind, limon (limetka) a sandía (vodní meloun).

Mexiko je jinak největším vývozcem piva na světě

I Mexičané rádi pijí pivo, ale nejpopulárnějším alkoholickým nápojem tu je tequila.

Mexičané však obvykle tequilu nepijí jako mnoho cizinců se solí a limetkou, ale pouze čistou. V některých regionech se tequila pije s pomerančovou šťávou, grenadinou a chilli.

Kromě nezbytného svatebního dortu se běžně podávají i jiné dezerty. Ty mohou zahrnovat tradiční mexické zákusky jako dort tres leches, který dostal svůj název podle použití plnotučného, odstředěného a slazeného kondenzovaného mléka. Výsledkem je koláč nadpozemské chuti, který se rozpustí v ústech.

Dále můžete ochutnat flan, polvorones (mexické svatební sušenky), buñ (lívance) anebo pan dulce (sladký chléb). Jídlo ovšem není to jediné, na co se můžete během recepce těšit. Vaším úkolem bude protančit celou noc a komě jídla a pití vás proto čeká i množství „vyšperkovaných“ tanců.

Speciální tance

La Vibora de La Mar (Tanec mořského hada) je píseň a tanec, při němž ženich a nevěsta stojí na židlích naproti sobě a jejich spojené ruce tvoří oblouk, pod kterým procházejí hosté, kteří se drží za ruce a vytvářejí „hada“ a tančí. Cílem je nerozbít hadí formaci, což je stále obtížnější, neboť hudba zrychluje.

Další tradicí je tanec s penězi, při kterém hosté „zaplatí“ za tanec s novomanžely tím že jim připnou na oděv bankovku. Je to způsob, jak se s nimi osobně setkat – což je na velkých mexických svatbách vzácné – a popřát jim všechno nejlepší. Pokud se tedy účastníte svatby v Mexiku, nezapomeňte si přinést jeden nebo dva dolary na tento tanec.

A jaké další vtipné zvyky můžete na mexických svatbách zažít? Jednou z nejbláznivějších a nejokázalejších mexických svatebních tradic je takzvané el muertito.

Během recepce zvednou mužští hosté ženicha na ramena a několikrát ho vyhodí do vzduchu. Obyčejně mu také zují boty a hosté do nich vkládají peníze a dárky. 

Na svatbách, kterých jsem se zúčastnila v Sonoře na severu Mexika, je zvykem odnést ženicha do koupelny spolu s lahví tequily a dát mu panáka, zatímco ho jeho přátelé svléknou a nechají ho tam. Jeho šaty dají nevěstě, která musí jít dovnitř a znovu ho obléknout. To mi přijde opravdu vtipné.

La tornaboda (after party)

La tornaboda je menší setkání, které se koná po hostině, nebo někdy druhý den, výhradně pro rodinu a blízké přátele. Tento společný čas využijí i na otevírání dárků.

Zatímco na velké party má možnost slavit každý, srdcem mexické kultury zůstává rodina. Tato after party je tedy čas, kdy si novomanžele užijí jejich nejbližší a oslaví je intimnějším a osobním způsobem. Vzhledem k množství svatebních tradic může běžná mexická svatební hostina trvat i 2 dny. Samotný svatební obřad oproti tomu trvá kolem 1 hodiny.

Mexické svatební tradice jsou plné symbolických významů, náboženských konotací, jsou krásné, elegantní i bizarní. Své by o tom mohl vyprávět i Victor Hugo Sosa, starosta malého mexického městečka, který se oženil s aligátorem jako svou symbolickou „nevěstou“.

Rituál, který se v této oblasti provádí od nepaměti, je promíchán s katolickou spiritualitou a zahrnuje oblékání aligátora nebo kajmana do bílých svatebních šatů nebo jiných barevných oděvů. Plaz, přezdívaný také „malá princezna“, je považován za božstvo představující Matku Zemi, jejíž sňatek s místním vůdcem symbolizuje spojení lidí a bohů. Aby se zabránilo pokousání, je při tom tlama plaza svázána.

Rodina je pro většinu Mexičanů nejdůležitějším aspektem života

Věří se, že „to, co Bůh spojil, nemůže člověk oddělit“. Z tohoto hlediska jsou rodinné vztahy obvykle velmi pevné. Úzké rodinné vztahy poskytují Mexičanům síť bezpečí a podpory, zejména v době nouze.

Týká se to především příslušníků nižších tříd, kterým může širší rodina zásadním způsobem pomoci vyrovnat se s obtížemi v těžkých časech. Lidé z této sociální skupiny jsou otevřenější vyhledat v rodině pomoc.

Významnou roli hrají často i sousedé. Mexičané jsou si obecně velmi blízcí s rozvětveným příbuzenstvem všech možných generací. Mají tendenci se hodně družit a socializovat. Například není neobvyklé, že někdo pozve na určitou událost všechny své bratrance a sestřenice nebo že se prarodiče zúčastní narozenin teenagerů. Struktura průměrné mexické domácnosti se mezi sociálními vrstvami liší.

Vícegenerační soužití je stále běžné jak ve venkovských, tak i městských oblastech. Ve městech se však obvykle vyskytuje mezi nižšími třídami z důvodu ekonomické nezbytnosti.

Tradičně se páry snaží mít co nejvíce dětí v souladu s katolickou výchovou

Křesťanské přísloví praví: „Musíš mít tolik dětí, kolik ti Bůh pošle“. To se však v současné době změnilo, zejména v městských oblastech a mezi střední a vyšší třídou, kde se antikoncepce stala společensky přijatelnější a populárnější.

Ne vždy se od dětí očekává, že se po dosažení zletilosti odstěhují z domova. Vysoké náklady na samostatný život a vysokoškolské vzdělání způsobují, že jen děti z privilegovanějších tříd opouštějí domov svých rodičů kvůli studiu. Většina dětí zůstává v domácnostech svých rodičů, dokud se neožení či nevdají nebo dokud si pracovní příležitost nevyžádá, aby odešli.

Pro rodiny nižších tříd a ve venkovských oblastech je odchod dítěte za studiem nebo prací vnímán spíše jako oběť v jejich prospěch než nějaký přechodový rituál.

Od mexických manželů se očekává, že budou hlavními živiteli rodiny a zachovají si roli hlavy domácnosti.

Muž by měl projevovat machismus, jakýsi druh přehnané maskulinity, kterou v Mexiku kulturně podporují muži i ženy. Přestože někteří muži používají machismus jako výmluvu k urážení nebo kontrole nad svými manželkami, většina v tom však jednoduše vidí chování někoho, od něhož se očekává primární zodpovědnost za blaho své rodiny.

Machismus neumožňuje mužům vykonávat domácí práce nebo starat se o děti, protože to je považováno za mimořádně zženštilé.

Od mexických manželek se naopak očekává, že zůstanou v domácnosti a budou se starat o děti, i když v nižších třídách si některé ženy musí najít práci, aby pomohly uživit rodinu. Obecně však platí, že domov je místem pro ženu a ta má být podřízena svému manželovi.

Navíc se podle patrilokální tradice musí žena po svatbě nastěhovat do rodiny svého manžela. Poté, co se tak stane, je žena svěřena do péče a odpovědnosti tchyně, která ji má vychovávat, aby byla dobrou manželkou. Někdy to vede k přílišné dominanci až týrání, zvláště, pokud manželé opouští na delší dobu domov kvůli práci v USA. Mnohé manželky, které zůstaly doma, se navíc obávají, že je jejich manželé opustí kvůli americkým ženám.

Od mexických dětí se očekává, že budou poslušné, uctivé a budou tvrdě pracovat, aby mohly vynikat nad předchozí generací

Téměř od chvíle, kdy se narodí, se s dětmi zachází jako s „malými muži“ a „malými ženami“. Již v raném věku jsou trénováni na svou roli živitele rodiny nebo domácí hospodyňky, která je v životě čeká. I jejich hračky často souvisejí s jejich budoucím životem; chlapci si hrají na práci, zatímco dívky na vaření nebo úklid.

Děti pomáhají doma při domácích pracích přizpůsobených jejich pohlaví a učí se dovednostem, které se jim v budoucnu mohou hodit.

Od dětí se očekává, že dosáhnou vzdělání. Děti v Mexiku se po mateřské škole musí podrobit povinné školní docházce. Přestože mnohé z nich základní školu nikdy nedokončí, některé pokračují ve středoškolském vzdělávání a dokonce i na univerzitě. Pro chudé rodiny se vyšší vzdělání považuje za cestu k sociálnímu a ekonomickému úspěchu, ale ne každý si může dovolit nechat své děti studovat.

Chlapci mají tendenci předčasně opustit školu, aby si našli podřadnou práci a poskytovali potřebnou finanční podporu svým rodinám. Dívky často odcházejí kvůli brzkému těhotenství nebo aby pomohly matkám starat se o sourozence nebo vykonávaly domácí práce u rodin ze střední třídy.

Zjevení v Guadalupe

Pro mnohé obyvatele země je důležitým mezníkem křesťanské tradice v jejich regionu zjevení Panny Marie na hoře Tepeyac v Tenochtitlanu, dnešním Mexico City.

Událo se 9. prosince 1531 a jeho svědkem byl domorodý Indián Juan Diego. Panna Marie se mu zjevila s gloriolou kolem hlavy a vyslovila přání, aby na tomto místě postavili chrám, který by jí byl zasvěcen a odkud by mohla pomáhat chudému a utlačovanému lidu. Zjevení se zopakovalo několikrát, ale místní biskup nechtěl zpočátku Juanu Diegovi uvěřit a žádal od něj hmatatelné znamení.

O tři dny později šel Juan Diego opět přes Tepeyac, tentokrát pro kněze, aby sloužil svátosti jeho nemocnému strýci. Panna Marie mu zvěstovala, že strýc nezemře, a řekla mu i to, že na vrcholu kopce najde viditelné znamení. Tam Juan Diego objevil červené kastilské růže, nasbíral je do pláště a odnesl ukázat biskupovi. Růže po chvíli zmizely, ale biskupův dům se naplnil krásnou vůní a na Juanově plášti se ukázal obraz Panny Marie. To samé ráno se Panna Marie zjevila i Juanovu strýci Bernardinovi, který se zázračně uzdravil. Marie se zároveň představila jako Věčná Panna, Svatá Marie, Matka Boží.

Španělé si ji spojili se Svatou Marií z Guadalupe, malé vesničky ve španělské oblasti Estremadure, proto stejné jméno nese i chrám, který na místě zjevení v dnešním Mexico City postavili - celý svět ho zná jako Baziliku Panny Marie Guadalupské.

Vrchol Tepeyac, který byl za aztéckých časů místem uctívání bohyně-matky Tonantzin, je tak dnes nejvýznamnějším poutním místem Mexika. Ročně přijde navštívit chrám zasvěcený Královně Amerik, patronce Mexika a jeho domorodých obyvatel až dvacet milionů věřících.

Život v Karibiku je úplně jiný než v uspěchané Evropě

Všechno zde trvá o něco déle. Věci, které byste doma stihli za dvě hodinky zde normálně trvají i den nebo dva, je proto třeba obrnit se notnou dávkou trpělivosti.

Na druhé straně se Mexičané v porovnání s domovinou snaží co nejvíce setkávat s přáteli, rodinou a navazovat nová přátelství. Kontakt s jinými lidmi je pro ně velmi důležitý.

Velkým problémem zůstává diskriminace žen

Ve srovnání s minulým stoletím je postavení žen v Mexiku o něco lepší. Ženy mohou od roku 1953 volit v celostátních volbách a dnes mohou pracovat i vlastnit podniky.

V hlavním městě Mexika mohou ženy využívat růžové autobusy s nápisem „solo mujeres“, tedy „pouze ženy“, do některých vozů metra mají také povolen vstup pouze ženy a zákon přísně trestá jakékoli násilí na ženách.

Zákon neuznává nerovnosti mezi pohlavími, ale kulturní hodnoty a sociální struktura na ženy stále vyvíjejí tlak.

Mexické ženy i nadále čelí diskriminaci a machismu ze strany mužů.

Násilí páchané na ženách je v Mexiku velkým problémem. V roce 2023 je Mexiko na 11. příčce v míře vražd žen (femicid) na světě. Vraždy, korupce, obchod s drogami, násilné trestné činy na novinářích a ženách a únosy jsou nejčastějšími zločiny v zemi.

Na turistech jsou páchány zejména krádeže, a to převážně v letoviscích. Přesto je Mexiko oblíbenou dovolenkovou destinací. Pokud budete obezřetní a informujete se o bezpečnostní situaci, dovolená v této exotické zemi by měla proběhnout bez problémů.

Kukuřice je zde posvátná

Podobně jako v jiných předkolumbovských civilizacích, i v Mexiku je kukuřice posvátnou rostlinou, kterou chrání aztécký bůh Centeōtl. Legenda z předkolumbovského období říká, že bohové stvořili lidi z kukuřice. Právě v Mexiku byla objevena nejstarší semena kukuřice stará asi 5 000 let. V současnosti se v Mexiku pěstuje 59 odrůd kukuřice.

Mexičané jedí kaktusy a někteří domorodci a venkované jedí i hady. Mezi další neobvyklá jídla, na kterých si Mexičané pochutnávají, patří escamoles (larvy a kukly mravenců), tacos de ojos (tacos s kravskýma očima) či huitlacoche (kukuřičná sněť).

Má druhou největší míru obezity na světě

Z 38 ekonomicky nejrozvinutějších států má Mexiko druhou největší míru obezity na světě po USA, přičemž některé zdroje tvrdí, že Mexiko již USA předběhlo.

OECD však uvádí, že nejobéznějším zemím stále vládnou USA, kde trpí obezitou 38,2 % populace nad 15 let, přičemž na druhém místě je Mexiko s 32,4 % a na třetím místě Nový Zéland s 30,7 %. 13 % mexických dětí je obézních a 35 % má nadváhu. Nárůst obyvatelstva na váze ovlivňuje v Mexiku i moderní způsob života.

Mexičané mají spíše sedavý způsob života a 40 % z nich necvičí. Stále více upouštějí od tradiční mexické stravy a jedí více zpracovaných potravin a živočišných výrobků.

Kromě toho je mnoho Mexičanů chudých nebo jsou jejich finance omezené, a potraviny s vyšším obsahem tuku a cukru jsou finančně dostupnější než nízkoenergetické zdravé potraviny.

Přestože mnoho Mexičanů trpí chudobou, Mexiko nepatří mezi nejchudší země světa. Právě naopak, jeho ekonomika každý rok roste a po Brazílii je druhou největší ekonomikou Latinské Ameriky. V růstu mexického hospodářství hrají důležitou roli zejména ropný sektor, remitence z USA, zemědělství, těžba, cestovní ruch a průmyslová výroba.

Největší španělsky mluvící populace na světě Mexiko nemá úřední jazyk, a to zejména z úcty k původním obyvatelům, kteří zde pořád žijí.

V Mexiku se stále mluví 68 domorodými jazyky. Pro úřední a legislativní účely se však používá španělština. V Mexiku žije zhruba 124 milionů lidí, kteří mluví španělsky a má tak největší španělsky hovořící populaci na světě. V Kolumbii španělsky hovoří zhruba 45 milionů obyvatel, ve Španělsku zhruba 44 milionů lidí, v USA je 42,5 milionu španělsky mluvících lidí a v Argentině necelých 42 milionů. Mexická španělština, ani ta, kterou se mluví v jiných hispánských zemích, není totožná se španělštinou, kterou se mluví ve Španělsku. Existují tu rozdíly ve výslovnosti, slovní zásobě či gramatice. Mexická španělština si na rozdíl od té, kterou se mluví ve Španělsku, zachovala arabský vliv.

Je největším dodavatelem nelegálních drog do USA

Mexiko je nechvalně známé svými drogovými kartely, nelegálním obchodem s drogami a drogovou válkou. Každý rok se z Mexika do USA dostanou nelegální drogy v závratné výši desítek miliard amerických dolarů. Mexiko do Spojených států dodává zejména marihuanu, kokain, heroin, metamfetamin a fentanyl.

Nejmocnějším mexickým kartelem a zároveň i největší a nejmocnější organizací obchodující s drogami na světě je Sinalojský kartel, který po zatčení drogového krále El Chapa vedou jeho synové a Ismael Zambada García.

Hudební žánr slavící pašeráky drog

Narcocorrido je podžánr mexického hudebního stylu corrido.

Zhruba od 30. let 20. století romantizují písně žánru narcocorrido životy pašeráků drog a různé nelegální činnosti.

Jejich texty připomínají skutečné události a jejich detaily. Narcocorrido je poměrně populární žánr v Mexiku, ale také v USA.

Día de los Muertos, tedy „Den mrtvých“

Tento den je jedním z nejdůležitějších svátků v této zemi. Mexičané se oblékají do kostýmů kostlivců a účastní se průvodů, festivalů a večírků. V ulicích jsou vidět oranžové květiny, chléb pro mrtvé a tematické nápoje a cukroví, a za každou duši se zapalují svíčky. Den mrtvých je v Mexiku 2. listopadu, ale oslavy mohou probíhat již od 31. října.

ZDROJ: Brides.com, Darienchui.com, Rivieranayarit.villalaestancia.com, Weddingfrontier.com, Thegroomclub.com, Tvnoviny.sk, autorské dílo