Dominik Vodička ze Stardance promluvil o svém životě i tanci: partnerka Darija je takový otisk mne

Co říkáte na to, že jste potřetí ve Stardance?

Jsem strašně nadšený, protože to je další, třetí, zkušenost. Každé to Stardance má něco a letos to bude také určitě „vau“, takže se moc těším.

První díl začíná již 14. října – jste nervózní?

Pronájem luxusního bytu, Praha 2 Vyšehrad, Praha 2

Show property

Jsem nervózní, ale tak jako hezky nervózní, protože už vím, do čeho jdu. Už mě doufám nic nepřekvapí. Ale jak jsou to živé přenosy, tak je ta nervozita strašná. Takže toho se bojím, abychom to všichni dobře zvládli. Hlavně, aby se z toho ty celebrity nezbláznili.

Jak vám jde trénování?

Jde nám to krásně. My jsme začali na začátku srpna. A dlouho dopředu jsme řešili techniku, takže jsme sestavy ještě neřešili. Šli jsme hodně do hloubky. Teď se nám to krásně vyplácí a ten tanec dostává takovou technickou esenci. Což je super.

Daria Pavlovičová je vaše partnerka – jak se vám s ní tančí?

Já jsem nadšený. Ona je takový otisk mne. My když jsme se seznamovali, tak jsem si říkal „tyjo ta holka je zvláštní, taková jemná až éterická“. Ale teď kolikrát se bavíme, tak se doplňujeme ve větách. Takže jsme dosti podobní. Možná spolu budeme půl roku a kdybychom byli kontra, tak to nejde.

Když to porovnáte s ostatními partnerkami, tak jak byste to zhodnotil?

Je zajímavé, že Daria je teď nejmladší účastnicí. Takže je to velký kontrast. Holky byly zkušené a ostřílené, třeba proti novinářům. Ale teď se to s Darijí učíme. Já už trochu vím, co to obnáší, ale je to pro ni nové.

Její rodiče jsou ze zahraničí – z Běloruska a Litvy – chodí se na vás třeba koukat a podporují vás. Rozumíte si?

Zatím jsem byl jen u branky, když jsem Dariu přivezl. Takže jsem je ještě úplně neviděl, ale prý o mně mluví hezky.

Věříte si letos na výhru?

Já si žádný rok nechci věřit na výhru, protože to je takové to, co tu větev podtrhne. Důležité je k tomu mít pokoru a samozřejmě se dostat co nejdále.

Jakým tancem začínáte?

Prodej bytové jednotky 2+kk, Praha 2 Vinohrady, Praha 2

Show property

To je tajemství, to říci nemůžu. Ale řeknu vám, že bude ten tanec rychlý.

Kdo je tam podle vás nejlepší tanečník letošní sezóny?

Já si myslím, že celebrity všechny potřebují získat uznáni. Je to dva a půl měsíce strašné dřiny. Než se vůbec dostanou na ten parket, kde to mohou ukázat. Myslím si, že ty nejlepší tanečníci jsou ty celebrity.

Pojďme teď přejít i k vašemu osobnímu životu – vám se letos s partnerkou narodilo miminko – jak zvládáte otcovskou roli?

Je to náročně. Vidíme se s partnerkou jen ráno při snídani půl hodinky. A pak přijdu domu a malý už spinká. Takže bylo to velké téma s manželkou, jestli do Stardance znovu jít. Ale řekli jsme si, že to ten půl rok zvládneme a přinejhorším se mnou bude na zkušebně.

Nedávno vám vyšla kniha – o čem je?

Je o mém životě. Ale myslím si, že je to pestré. Nepsal jsem to já, ale měl jsem k sobě Janu Karasovou. Ta kniha má zajímavou duši. Když jsem to četl poprvé, tak jsem se bál, abych to byl já. Ale když jsem to četl, tak jsem poprvé uslyšel svůj hlas uvnitř, jak mi to vypráví. A to bylo úplně to nejzajímavější, co mi ta kniha nabídla.

Dávno jste podstoupil transplantaci vlasů – je to teď aktuálně docela trend, že muži jezdí do zahraničí na transplantace. Vy jste byl v Istanbulu, jaké to pro vás bylo?

Bylo to těžké období. Bylo to náročné, byl jsem v tu dobu v takové pubertě, takže to bylo náročné. Vzhledem k mé profesi to chtělo. A co si budeme, v mých letech být plešatý není úplně OK. Ten tanec je estetika, takže je to o těch detailech. Vím, že někdo možná z chlapů řekne, že jsem přece chlap, že je to jedno. Ale pro mou práci to bylo dost důležité. A i pro moje cítění. Díky tomu, že jsem to podstoupil, tak ke mně přišlo mnoho pozitivních věcí.

Vnímáte, že to jde tedy ruku v ruce? Vnější krása a tanec.

Myslím, že je to hodně o psychice. Odemklo mi to vnitřní bloky, které mi nastávaly. Protože v 18ti letech se kluk chce líbit. A já jsem se najednou uzavíral. Přestal jsem o sebe dbát. Naštěstí se to potkalo někde uprostřed a nejsem ani takový ten „šampón“ a ani takový „táta, který neřeší“.

Myslíte, že kdyby k tomu tenkrát nedošlo, že byste byl dnes úplně někde jinde?

Stoprocentně. To se člověk může domnívat, ale vesmír nás vede tak, jak to má být.

Říká se, že hojení je extrémně bolestné – co je na tom pravdy?

Jediné, co bylo bolestivé bylo umrtvování skrze jehly. To můžu uklidnit, že dnes už se to tak nedělá. Operace bolestivá nebyla. Hojení ale také bolelo. Máte totiž najednou díry v hlavě, nasadí vám tam štěp a ten poté odeberou. Já měl dokonce čtyři a půl tisíce děr.

Je ta péče v Turecku kvalitnější, něž u nás?

Tenkrát určitě, teď už bych lhal. Nemám to prozkoumané.

Na kolik vyjdou nové vlasy?

V Turecku cca na 80 tisíc.