Kvůli zdravotním problémům odkládal koncerty, nyní se k nim opět vrací. S osvědčenou partou skvělých muzikantů, se kterými úspěšně spolupracuje už celá léta, připravuje letní šňůru koncertů, na kterých zazní i písně z aktuálního alba Čierna labuť, biela vrana, podle kterého dostalo jméno i celé turné. Jak je na tom se zdravím, kdo ho inspiroval? Co by poradil hudebníkům, kteří si myslí, že když si něco "dají", bude jejich tvorba zajímavější, se dozvíte v rozhovoru.
Richard Müller je výrazná osobnost české i slovenské hudební scény. Je známý svou upřímností a depresivními chvílemi, které neskrývá. V životě narazil na drogy, špatné zdraví a obtížné situace. O všem ostatně často zpívá i ve svých písních. Redaktorka Kristina Valachyová se se zpěvákem osobně potkala a vyzpovídala ho.
Noha bolí nějak tak divně a stále více. Já jsem si totiž rozlámal celý kotník, a to je údajně hrozně špatné místo na mapě člověka. Po dvou měsících ležení v posteli jsem nabyl dojmu, že si musím zahrát. Proto jsme to s kamarády a kolegy vymysleli tak, že na pódiu sedím na židli.
To bych neřekl. Je to spíš takové pnutí.
V Čechách by mělo být relativně dost vystoupení.
Je to neuvěřitelné, ale mě inspirovali Depeche Mode. My jsme měli banket, kde byla sestava tři klávesy, jeden bubeník a jeden zpěvák a mě prostě strašně brali Depeche Mode. Ne, že bych měl chuť je nějakým způsobem „pajcovat“, to v žádném případě. Ta sestava nástrojů mě nadchla.
Ale v podstatě ano. V poslední době je to pořád lepší.
Tak tam jsou jen pozitiva. Mám z čeho žít a můžu dělat něco, co mě baví. To znamená, že vydělávám peníze ve sféře, která mě zajímá a baví. Negativa bych neřekl. Někdy jsou možná nepříjemní lidé. To ale není jejich problém a jejich chyba. Já jsem tady pro ně.
Bohužel ano.
Tak jako každý. Prostě něco přišlo, a tak jsem to vyzkoušel, bylo to zábavné a trvalo to poměrně dlouho. Pak od jisté doby to bylo vyloženě kontraproduktivní. Tehdy jsem s tím musel skončit.
No já nevím. To záleží na tom, co si dají a jestli je jejich tvorba zajímavější.
Byla, ale o tom bych nerad mluvil.
A tak to bych takhle neříkal, že jim berou kšefty. V každém případě - každý ať dělá to, co ho baví. To znamená, že když má někdo chuť kromě toho, že dělá muziku, se i s někým poprat v ringu, tak ať to dělá.
To jsem měl takový velký sen, chtěl jsem si zahrát se špičkou amerických muzikantů a nahrát s nimi i album. To všechno se podařilo. Nevidím důvod, proč to opakovat.
Ano. Poslouchám hudbu pořád. V autě, doma, z CD, z desek… všude.
Za poslední měsíc jsem tady potřetí, takže si nejsem jistý, jestli to bude až tak brzy.
Pa pa.