Jan Farský exkluzivně: Světoví nemusíme být jen v hokeji, ale ligu můžeme hrát i ve vědě a v byznysu

Jaký máte největší zážitek z vašeho stipendijního pobytu v USA?

Na Fulbrightovo stipendium jsem odjížděl s tím, že se chci věnovat tématu evropské obranyschopnosti. Vnímal jsem to jako palčivé téma, které bylo v té době možná ještě mezi českými i evropskými politiky trochu přehlížené. Viděl jsem, že Amerika nás nebude donekonečna držet za ruku. A že ten náraz pro Evropu bude tvrdý. A říkal jsem si: „to to nikdo nevidí?“ Proto jsem se rozhodl, že se tomu musím věnovat. A že se naší zemi ten čas, který jsem tomu věnoval, vrátí. A za pár týdnů po mém příletu do Oregonu Putin zaútočil na Ukrajinu a z akademického tématu se stala každodenní realita. To byl pro mě určitě velmi silný okamžik.

Je v životě vrcholného politika v USA něco opravdu jiného než u nás? Našel byste nějakou věc, kterou byste si v tomto ohledu přál u nás a naopak nepřál, aby do českého politického života dorazila?

Pronájem luxusní vily 7+1, Praha - Západ – 373,

Show property

Myslím, že se to moc neliší. I v Americe spousta politiků začíná od píky. Musí řešit problémy jejich komunit, jejich obcí a měst. Jestli jsou opravené chodníky a silnice, jestli senioři nejsou osamělí, jestli děti mohou jít do kvalitní školy. Samozřejmě, na federální úrovni to je pak už jiné. A tam pak vidíme asi ten největší rozdíl. Federální rozpočet mají USA na úrovni 20 % HDP. Oproti třeba Evropské unii, kde to je 1 % HDP členských zemí. To je samozřejmě strašně moc peněz. Takže politici v Kongresu nebo Senátu samozřejmě myslí v mnohem větším měřítku, jak v domácí politice, tak díky postavení USA jako velmoci i v tom globálním měřítku. Stejně jako to mají Američané v byznysu, kde taky myslí rovnou od začátku světově.

Našel byste nějakou věc, kterou byste si v tomto ohledu přál u nás a naopak nepřál, aby do českého politického života dorazila?

A to bych si přál pro nás doma. Abychom mysleli víc světově v byznysu, ale i v tom, že třeba do Bruselu budeme jezdit jako konstruktivní a sebevědomí partneři velkých evropských zemí. Myslím, že nemusíme být světoví jen v hokeji, máme tady spoustu šikovných lidí ve vědě nebo byznysu, takže potenciál na to hrát světovou ligu určitě máme v mnoha oblastech.

Jinak nepřál bych si, aby se příkopy v americké společnosti dál prohlubovaly. Nenávist mezi republikánským a demokratickým táborem je obrovská. A vidíme, kam až to zašlo na Slovensku. A nepřál bych si také, aby se politika zavírala pro mladé. Jakkoliv nechci zobecňovat, tak to že republikáni i demokrati nenašli mladší kandidáty na prezidenta než osmdesátníky, je smutná vizitka politiky v USA.

Kandidujete do Evropského parlamentu. Pokud uspějete, je něco, co byste chtěl během pobytu v Bruselu zažít nebo vidět? Nebo ve Štrasburku, kde Evropský parlament také zasedá?

Já se těším, pokud to dopadne dobře, hlavně na tu praktickou stránku věci. Na to, že se budeme s českými demokratickými kolegy zapojovat do dění, budeme se bavit s francouzskými, německými nebo estonskými kolegy nad tím, jak můžeme Evropu posunout dopředu a zajistit, aby byla konkurenceschopná, bezpečná, a hlavně se zvládala efektivně bránit tlaku totalitních mocností jako Rusko nebo Čína. To mi připadá důležitější než to, jestli mají ve Štrasburku v kantýně dobré chlebíčky.

Co bylo hlavním důvodem, proč jste se rozhodl kandidovat do europarlamentu?

Jak už jsem říkal u první otázky, můj hlavní důvod byla moje obava o to, že v otázce obranyschopnosti a bezpečnosti Evropy neděláme dost a že máme rozhodně co zlepšovat. A že tomu chci jako europoslanec hodně pomoci. Díky Fulbrightovu stipendiu mám v této oblasti celkem solidní expertízu a myslím, že ji Evropa určitě využije.

Na co by jste se chtěl v evropské poslanecké lavici zaměřit konkrétněji?

Taky bych chtěl v Evropě pracovat na tom, aby EU tady u nás doma byla vnímaná víc jako soubor hodnot a ne jen peněženka, kam si chodíme pro peníze. Protože když ji budeme chápat i hodnotově, budeme pak jako celek mnohem silnější. Zároveň si myslím, že je třeba dotvořit Evropu regionů. Kohezní politika, tedy politika soudržnosti a vyrovnávání rozdílů mezi regiony, je sice v jádru myšlenky evropské integrace od jejího začátku. Určitě v tom ale nemáme hotovo. Podívejte se třeba na Karlovarský kraj, který se bohužel v posledních dvou dekádách nerozvíjel a zaostával. Není možné, aby takový region byl vedle Saska. Je třeba, aby Evropa pomáhala tyto rozdíly stírat.

No a v obecné rovině si prostě přeju, aby nás v EU zastupovali politici, kteří tam půjdou tvořit. Ne populisté a euroskeptici, kteří tam jdou jen bořit, říkat na všechno ne a za peníze evropských daňových poplatníků nebudou v Bruselu dělat nic a budou jen rozkládat EU zevnitř.

Máte poměrně velkou rodinu. Co Vám Vaše děti řekly na chystanou evropskou kandidaturu? A manželka byla pro nebo proti?

Pronájem mezonetu Josefov 2+kk, Praha, Praha 1

Show property

Jsme velká rodina a moje případné zvolení je samozřejmě ovlivní. Bez souhlasu ženy i dětí bych do žádné kandidatury nikdy nešel.

Pokud by jste neuspěl, budete kandidovat do Poslanecké sněmovny ČR? Uvažujete tímto směrem např. po skončení evropského mandátu? Je to pro Vás uzavřená kapitola anebo platí nikdy neříkej nikdy?

V tuto chvíli nemá smysl řešit co by kdyby. Je to předčasné. Pevně ale věřím, že naši voliči k volbám přijdou, protože chtějí v Evropě konstruktivní politiky. Věřím, že volby dopadnou pro nás všechny dobře.

Váš internetový profil se také hlásí ke skautskému hnutí, kterému jste věrný od dětských let. Co pro Vás skaut znamená v současnosti? Co nabízí společnosti?

Myslím, že hodně z mého přístupu v politice pochází ze skautu. Tam máme základní heslo, že máme svět zanechat lepší, než když jsme do něj přišli. Už ve dvanácti jsem vedl skupinu dětí, družinu a naučil jsem se cítit odpovědnost za svou část světa. Tento pocit odpovědnosti mě neopustil, ať už jsem byl starostou, poslancem nebo jsem spoluzakládal politickou stranu. Posledních 11 let jsem vedoucím skautského střediska v Semilech.

Zdroje: vlastní dotazování, rozhovor