Na férovku: Migrace, drogy a globální svět. Je načase začít pečlivě číst etikety na zboží, které kupujeme

Globalizace se prohlubuje každým dnem. Na běžnost čínského zboží v našich obchodem už jsme zvyklí řadu let, ale ještě před pár lety bylo objednávání spotřebního zboží produkovaného ekonomikou kapitalisticko-komunistického režimu z druhého konce světa něco velmi podivného. Dnes je k dispozici řada platforem, kde si velmi levně tyto věci můžeme objednávat přímo z Číny a cenovky nám říkají, že jsme ušetřili za marži pro chamtivého místního obchodníka.

Ačkoliv solidní sociologická data nejsou k mání, “globalizace” není jev, který by vyvolával jen nadšení. Naopak, přistupuje k němu s notnou dávkou nedůvěry a opatrnosti. Jsme zvyklí, že Česká republika je malá země a tudíž světová globalizace je v rukou velkých hráčů, jako je USA, Čína nebo alespoň Německo.

Pronájem mezonetu Josefov 2+kk, Praha, Praha 1

Show property

Pár stupňů na teploměru

Ale položme si otázku, pokud je svět zcela propojen, jak nám dokazuje všudypřítomnost čínského, indického nebo vietnamského zboží, musíme tyto vlivy jen přijímat anebo naopak můžeme svět i sami ovlivňovat? Pokud si nabízené čínské zboží nekoupím, na svých tržbách to pocítí i producent na konci světa. Propojení je obousměrné. Spotřební zboží z druhé poloviny světa sice máme každý den na očích, ale příliš nám neškodí. Enormní ekologická zátěž dopadá primárně na producenty. Na první pohled.

Evropské země mají největší ambice ve světovém boji s globálním oteplováním způsobeným emisemi skleníkových plynů. Právě bohaté evropské země jsou totiž oteplováním zásadním způsobem ohroženy. Nebezpečí je však skryto. Pokud např. v Česku stoupne průměrná teplota o pár stupňů, budeme mít teplejší léto a problémy provozovatelů stovek miniaturních areálů vášnivé lyžaře trápit nebudou. Stejně nedají dopustit na rakouské a italské alpy, kde se s rostoucími tuzemskými cenami dá za stejný peníz pořídit mnohem více lyžařské muziky.

Jenže pár stupňů na teploměru, ani zimy bez sněhu opravdu nejsou žádnou katastrofou. Jenže jsou ve světě oblasti, kde už se díky rostoucím teplotám špatně žije. A v globalizovaném světě, kde je internet k dispozici v každé druhé chaloupce z vlnitého plechu, není problém se dozvědět, že v Evropě je život celkem fajn.

Válka s mafií je pro politiky důvodem k legraci

Klimatické změny podle OSN rozhýbají za dalších 30 let 143 milionů lidí. To je cca třetina obyvatel celé EU. Co by udělal nárůst obyvatel Česka o třetinu? Kde by bydleli s českou rychlostí v nové výstavbě? A co školy, když v Praze celým systémem středních škol zamával jeden silnější populační ročník? Jak by šla práce lidem ze zemědělských oblastí bez vzdělání v českém průmyslu?

Globální oteplování je doslova palčivým problémem, ale aktuálně nám jich vyskakuje více. V Ekvádoru pracují tisíce lidí v drogovém byznysu. Snahy tamějšího prezidenta o potlačení kokainových mafií rozpoutaly bezmála občanskou válku. V Evropě se dozvídáme, že je kokain velkým hitem.

V Česku se s ním fotí dokonce brněnští politici a jejich straničtí kolegové si z neobvyklé fotografie dělají legraci, místo aby své kolegy a zároveň mafiánské sponzory ze strany vyhnali. Až bude bezpečnostní situace v Ekvádoru neudržitelná, kam asi místní utečou? Můžeme je pak přivítat jejich vlastní drogovou produkcí, kterou jsme objednávali přímo od jejich vlastních gangsterů.

Každá mince má dvě strany. V případě globalizace je jedna strana pocukrovaná levnými požitky a ta druhá, na kterou se zrovna nedíváme, nabídne velmi hořkou příchuť složitých a těžko řešitelných problémů. Evropané si vlastním úsilím zajistili bohatství, o kterém se na jiných světadílech může lidem povětšinou jen zdát. Možné je na čase začít pečlivě číst etikety se složením toho, za co pracně vydělané peníze utrácíme. Některé ingredience totiž mohou být zdraví škodlivé.

Zdroje: novinky.cz, lidovky.cz, autorský článek