Eva Salvatore Burešová má diář velmi nabitý, i to je důvodem, proč se potýká s vyhořením. Věnuje se natáčení, zpěvu a je zapojena do spousty charitativních projektů. V rozhovoru prozradila, jak se cítí ohledně nenávisti, která koluje sociálními sítěmi, zároveň řekla, jak vnímá ezoteriku a co si myslí o věštění. Jak se cítí ohledně ukončení své kariéry, o kterém mluvila v médiích, se dozvíte v novém rozhovoru.
Jsem člověk, u kterého se nedá říct, že by se něčemu věnoval více, nebo méně, všem činnostem se věnuji poměrně aktivně. Mám teď spoustu koncertů, blíží se také vánoční koncerty a již třetím rokem dělám koncerty charitativní. Čeká mě několik představení muzikálů Bodyguard a stále točím seriál.
Cítím se pořád stejně, bojuju s tím každý den a rozhodla jsem se, že nebudu dělat žádnou šťastnou pózu. Jsem člověk jako každý jiný, jen jdu více vidět. Bojuju s tím každý den, v hlavě mám velmi silné hlasy, které mi opakují, že bych měla se vším praštit a vykašlat se na vše kolem. Samozřejmě je tam i slabší hlásek, který mi říká, že vše bude v pořádku. Bojuju s tím aktivně i proto, že sama prožívám tyto psychické stavy a měla jsem duševní problémy. Nyní jsem odstartovala merch “Jsem tady”, jehož výdělek jde na projekt “Nepanikař”, který se zabývá duševním zdravím.
Myslela jsem si to také, že potřebuju ubrat. Jsem ale nastavená tak, že když odpočívám, mám výčitky. Nedokážu ten čas věnovat sama sobě, neudělám si den jen pro sebe. Když už mám čas, věnuju ho hlavně svým dětem a nebo nadacím. Uvědomuju si, že život je jen jeden a je potřeba ho prožít aktivně. Pokusím se příští rok nastavit svou hlavu tak, aby si nevyčítala, že odpočívá.
Určitě, nejde být stále kreativní. Je tu hodně podporovaná nenávist k určitým lidem, v diskuzích se projevuje hlavně nenávist. Za poslední rok té nenávisti pro mě bylo strašně moc. Některá média o mě píší nenávistné články, a to pro mě bylo těžké zvládat. Nikomu jsem neublížila, učila jsem se od nejlepších učitelů u nás a nechápu, proč někdy dostávám takovou nálož. Nejsem jediná z této branže, která to prožívá, ale hodně lidí dělá, že je vše v pořádku. Rozhodla jsem se, že nebudu lhát, nikomu.
Stoprocentně. Nejhůře jsou na tom teenageři. Já jsem naštěstí vyrůstala bez sociálních sítí, Facebook začal, když mi bylo 16 let, ale i tak to nebylo takové, jako dnes. Dnešním dětem to nezávidím, i proto dělám činnosti, které poškozeným mohou pomoci. Sociální sítě jsou také čím dál tím horší, na internetu může říct kdokoliv cokoliv. Vím, co sociální sítě dělají se mnou, ve 30 letech, natož co s mladšími ročníky.
Mám celkově ráda duchovno a jsem celkově věřící člověk. Doma mám takový oltář, kde mám vonné tyčinky, svíčky a knihy. Mám tam také karty, sbírám tarotové, pokaždé, když se někam dostanu, navštívím místní krámek s tímto zbožím. Nejsem extrémní, nevěřím, že zlomenou nohu vyléčí kamínek, ale mám to ráda, dělá mi to dobře. Když někdo ke mě přijde a řekne, že má rád prášky, neřeknu mu, že to je špatně, nikomu to nechci vnucovat.
Věřím, když to někdo dělá dobře. Sama jsem zatím na věštění nebyla, nenašla jsem nikoho, ke komu bych měla takovou důvěru, abych se mu svěřila. V této době je to složité, v době sociálních sítí je velice jednoduché si o člověku cokoliv najít. Mám kolem sebe přátelé, kteří chodí k věštkyním a jejich věštby se vyplnily. Já osobně na to věřím, každý ale ať si věří na co chce. Baví mě to, je to taková hra.