Operní zpěvačka Tereza Mátlová o mužích: vztahy jsou jako jednotlivé role

Terezo vy jste dříve studovala zdravotní školu. Nejdříve vás to nebavilo, potom vás to bavit začalo? Tak jak to vlastně bylo? 

To byla taková slepá ulička. Ještě jsem nebyla vyspělá na to, abych studovala zpěv. Nejde mi matematika a díky dobrým známkách jsem nemusela dělat zkoušky. Vzala jsem to tedy jako volbu, že za dva roky přejdu na konzervatoř. Ale tu školu jsem dodělala a musím říct, že to není jednoduchá škola. Medicína je také těžká, ale tam už chodí děti, co přesně vědí, co chtějí studovat. Obdivuji všechny zdravotníky, protože jestli jsem si z toho zapamatovala třetinu nebo polovinu… Mě i hodně často omlouvali, protože jsem jezdila zpívat. Měli pro mě velké pochopení, protože věděli, že to nebudu dělat.

Luxusní penthouse na Praze 1 - 226m, Praha 1

Show property

Jak jste se tedy nakonec rozhodla být zpěvačkou? Věděla jste to už odmalička?

Určitě. Zpívala jsem ve sboru, ale úplně jsem nevěděla, jestli se stanu zpěvačkou. Tatínek byl sbor mistr dirigent, maminka zpěvačka, takže se u nás moc o ničem jiném nemluvilo. Mě baví i lingvistika, tj. studium jazyků, nebo práva, ale to bych potřebovala několik životů.

Splnila jste si tím sen, že jste se stala zpěvačkou?

Já mám těch snů mnoho, ale to je jeden z nich. Byla to spíše taková jasná volba, než sen. Vyrostla jsem totiž v muzikantském prostředí. Chtěla jsem se věnovat i tomu zdravotnictví, ale to srdce mě táhlo k tomu umění nejvíce. Je to taková moje cesta.

Je to i teď vaše cesta? Zkoušela jste i herectví.

Ano, ale toho času opravdu moc není. Všichni si myslí, že ráno v 11 vstanu, potom se líčím a večer jdu do divadla. Tak to opravdu není.

Myslím si, že inteligentní lidé vědí, že je za tím spousta dřiny, zpěvu a úsilí.

Někomu to třeba takhle vychází celý život, ale u mě to takhle opravdu není. Třeba italština jako pěvecká, i když italsky mluvím, je pro mě těžká. Nechám si to občas i přeložit, abych tomu rozuměla. 

Jak jste se stala operní pěvkyní?

Baví mě všechno. Muzikály i swing. Právě že věci, které nejsou tomu muzikálu tak blízké. Nejde si vybrat všechno, ale občas vyzkouším, kam ten můj operní hlas může zajít a baví mě to. Je to takové moje osobní zpestření. Ale vždy se ráda vracím do opery. Často mi nabízí operetu a je to krásné. Je tam tanec, musíte umět mluvit na jevišti, zpívat, ale je to dost těžká disciplína. Pro mě je opera úplně nejjednodušší.

To musíte být tzv. „multižena“.

Jsem!

Jaké je to mít hlavní roli? Například v inscenaci Rusalka?

Já miluji mít hlavní role. Za doby studií jsem mívala ty malé role a ty jsou za trest. Nemám ráda malé role. Ale jak se říká, není malých rolí. V divadle, ač třeba někdo vyjde jen na chvíli a vezme si tu pozornost… Miluji velké role, pro mě je malá role těžká.

Terezo, vy jste o tom tak začala povídat sama. Rusalka a podobně. Jste krásná blondýna, máte to takhle i vy celý život s muži? Složité?

Nemám to jednoduché, ale já si to tak trošku dělám i sama. Ten život je takový pestrý… Musím říct, že zpívám i La traviatu. Já ve všech operách umřu. Je tam velká láska a pak umřu. Pokaždé jiný partner, pak všichni gratulují, konečně ses vzala… Je to krásné ta opera nebo opereta. Třeba to, co člověk neprožije ve skutečném životě, prožije na jevišti.

Chtěla byste zažít takovou lásku? Vášnivou, hezkou...

Já si myslím, že je to potřeba k tomu pochopení. Já bez lásky neumím žít. Vím, že to bolí, ale to k tomu patří.

Prociťujete to i v těch rolích?

Ano, ale je to takové nebezpečné. Ty slzy, a to zpívání, to je nebezpečné. Je to ten prožitek, pokud se do toho člověk vloží. Měl by tam být, ale měl by udržet ty city na uzdě. Kdybych těm citům propadla, tak tu operu nedozpívám.

Litujete nějakého vztahu s nějakým mužem?

Ne, já vždycky říkám, je to jako role. Já jsem už jako mladší chtěla zpívat nějakou roli a až teď mi ty role přišly samy. Nevím, jestli jsem úplný fatalista, ale v životě je vše tak, jak má být a přijde to v pravý čas. A já chci taky všechno hned. Takhle jsem smýšlela na vysoké škole, ale myslím si, že jsem vyspěla. Jsem teď spokojená.

Myslíte si, že je to tím věkem? Vy jste se vídala hodně se slavnými muži. Jak to teď zpětně vnímáte?

Já jsem teď spokojená. Myslím si, že mě má Vesmír rád. Někteří lidé na něco čekají a nikdy to nepoznají. Musím říct, že jsem vděčná nejenom za vztahovou rovinu, ale i za to, co mi přichází profesně. Je za tím tvrdá píle. Ale tady po Rusalce se chystá Carmen, Kultura pod hvězdami a ještě jedna opera, ale to je zatím tajemství. Vedle toho mě čeká i zájezd do Japonska, a to se moc těším. Beru tam i Emilku. Já to tam mám ráda. Je to o tom perfekcionismu, že to všechno funguje.

A jak vnímáte sociální sítě?

Tak určitě je to nějaká disciplína. Klobouk dolů. Je to těžké vymyslet, přijít na to, zaujmout lidi. Říkám, jsou dobří.

Když si vezmete, že vy jste ty sociální sítě neměli... Nemají to ti umělci lehčí?

Ne, je to dobře, vše se teď vyvíjí, a to k tomu patří. A někteří zpěváci z generace před námi to ani nepotřebovali a podporovala je třeba televize nebo tisk. V dnešní době se musí každý podpořit sám. Patří to k tomu.

Budu moc držet palce. Děkuji za rozhovor.

Také